pondělí 8. prosince 2008

Levné a šetrné praní aneb Síla slizu

 


Mám pro vás jeden tip na velmi levný a účinný prací prostředek. A když ho budete používat, ještě potěšíte přírodu - k té je totiž šetrný, stejně tak jako k naší pokožce…



 

slizJedná se o mýdlový prací prostředek, pro který se vžil název Jelení sliz, nebo zkrátka jenom Sliz. Objevil se někdy na jaře v diskuzi Ekologická domácnost na eMiminu. Zprvu jsem neměla nejmenší náladu se s něčím takovým vyrábět, hlavně možná proto, že jsem měla čerstvě koupený jiný šetrný prostředek (o němž byla řeč i na Vašich dětech).
Po několika týdnech mi to ale nedalo - poměrně nadšené reference ostatních maminek mi tak dlouho vrtaly hlavou, až jsem jednoho letního dne popadla děti a zamířila do nejbližší drogerie pro ingredience - obyčejné prací mýdlo za 10 korun a prací sodu - ta stála tuším okolo patnácti korun....A výroba mohla začít. Ač vše možná na první pohled vypadá složitě nebo pracně, opak je pravdou. Není nic jednoduššího a rychlejšího, než si tenhle sliz vyrobit. Druhý den už můžeme vesele prát.

čtvrtek 4. prosince 2008

Jablková buchta se sněhem

SUROVINY:  40 dkg hrubé mouky

                   20 dkg másla

                   10 dkg moučk.c.

                     3 žloutky

                    citr.kůra

                    3 lžíce rumu

Vypracujeme těsto,podělíme na 1/3 a 2/3. Jednu třetinu dáme do mrazáku trochu ztuhnout, aby se dala dobře strouhat. 2/3 namačkáme do vymazané koláčové formy. Naklademe hustě slabé měsíčky jablek,pak nastrouháme třetinu těsta z mrazáku a pečeme 30 min. při 175 st. Uděláme sníh ze 3 bílků + 18 dkg moučk. cukru. Sníh dáme na poloupečenou buchtu, sušíme při 150 st. dalších 30 min.

SNÍH: ušlehat bílky, pak volně vmíchat cukr

Do Národního na Plastic People of the Universe

Plastici v Národnim

Včera jsem s Iduškou byly v Národním divale na Rock’n’Rollu od Toma Stopparda. 

Národní divadlo nám připadlo menší než jsme si mysleli. V televizi se jeví jako obrovský prostor, ale ve skutečnosti to tak není. 

Na jevišti se nám moc líbil herecký výkon Aloise Švehlíka, který hraje universitního profesora Maxe na universitě v Cambrige a zároveň pravověrného komunistu. Hlavní hrdinou je student a milovník rocku Jan(David Prachař), který se po invazi v 68' vrací do čech "zachránit socialismus". Jeho nadšené marxistické přesvědčení se rychle mění na undergroudové a disidentské až skočí ve vězení. Stoppard, přestože totalitu v Čechách nezažil, tak jí velmi dobře vystihl, včetně její proměny od jara 68 přes normalizaci až do roku 90'. 

Dílo bylo myšlenkově velice hluboké a vtipné, takže by to chtělo vidět tak 3x, aby si to člověk mohl všechny repliky dobře promyslet.

Zajímavé bylo, že představení začíná(i končí) žívým výstupem Plastic People of the Universe. Je paradox, že tento "atentát na kultůru" a "vyžilí lidé", jak se o nich za totality mluvilo, vystupuje v tak pompézní a až operní atmosféře Národního divadla. 

Krátká ukázka z představení.